Coming Out
V tomhle místě trochu odstoupíme od transsexuality a zateoretizujeme si.
Zkusíme si totiž vysvětlit problém "Coming Out" a důvody, které k němu
vedou. Předem se omlouvám za ten anglický termín, ale
a) nevím jak to v několika slovech či dokonce jediným sloganem vyjádřit česky
b) jestli tomu dobře rozumím, je to běžně používaný terminus technicus.
Coming Out znamená proces (nebo třeba jen zlomek vteřiny), v němž se kdosi odhodlá sdělit světu pravdu o svém skutečném já. Pamatuju se, jak se mě kdysi jedna známá zeptala: "Co je mi do toho, co děláš doma nebo s kým to děláš v posteli?" Tenkrát mě to zarazilo a připadala jsem si jako exhibicionistka. Dneska si ale troufám tvrdit, že říct pravdu o sobě není žádný exhibicionismus. Když o sobě říkám pravdu, nechci se tím "vytahovat svou úchylkou" nebo poutat pozornost ke své osobě. Chci tím jen a jen dosáhnout duševní rovnováhy, dosáhnout toho, že si budu s to začít vážit sebe samu a stát se tak plnohodnotným člověkem.
Bludný kruh nucené přetvářky
Naše kultura se občas doslova vyžívá v odmítání "jinakosti", a pokud zrovna nepatříte k heterosexuální a bezproblémové většině, pak to určitě dobře znáte. Už od základní školy patří k nejběžnějším nadávkám termíny typu "Ty buzerante" -- pokud se opravdu nějak od většiny lišíte, jen těžko se už od dětství vyhnete silnému pocitu hanby za své já. Naopak se ocitáte pod neustálým psychickým a citovým tlakem, který vás postupně pohltí. Nevyhnutelně přichází deprimující pocit méněcennosti. (Pro pocit fair play je tady třeba říct, že do stejně nešťastné situace se v dětství můžou dostat i ti, kdo nejsou bílí, jsou handicapovaní, jsou malí, tlustí, velcí, hubení, prostě každý, kdo nějak vybočuje z normálu).
Ale zpátky k problému -- ocitnete se tak v bludném kruhu, který vychází z nátlaku společnosti a proniká až do morku vašich kostí. Ze strachu před ostudou a posměchem se začnete skrývat a skrývání svého já se stane nedílnou součástí vaší osobnosti. Neustálé skrývání pak navodí potřebu dalšího skrývání, založenou na strachu z odmítnutí. Jako jednotlivec jen těžko najdete argumenty proti názoru většiny a výsledkem je jen další sebezatracení a další skrývání se. Nakonec v sobě ukrýváním jen posilujete pocit méněcennosti a tak to jde stále dokola.
Coming out aneb ven z bludného kruhu
Naše společnost je založena na mezilidských vztazích a i většina každodenní běžné konverzace se týká běžných věcí, jako například co kdo ten den zažil, co jeho rodina a podobně. Pokud své já tajíte, musíte o svém životě buď lhát, nebo jen mlčet. Postupem času začnete trpět stále více -- pokud nemáte možnost podělit se s ostatními o své štěstí, o své zážitky, o veselé, ale i neveselé příhody, jakoby jste ani nežili. Tato vnitřní autocenzura ničí duši a nezadržitelně vede k depresi.
Coming out ano či ne?
Říct o sobě pravdu proto není vytrubováním toho, že jste (v mém případě) transsexuál, je to prostě jen snaha skoncovat jednou provždy s omezováním a ponižováním svého já. Žít v pravdě (to zní hezky, že jo?) je obyčejným naplněním prosté lidské důstojnosti, sebeúcty a v neposlední řadě třeba i svobody projevu. To je podle mého důvod "Coming Outu". Tento krok není jednoduchý. Může mít své nepříjemné důsledky. Někdy ani úplná otevřenost není vhodná. Někdy prostě vystoupit z bludného kruhu nelze. V některých případech je dokonce možná lepší zůstat v úkrytu. Nikoho nelze nutit, aby o sobě řekl pravdu, stejně ale nemá nikdo právo nikoho nutit, aby se skrýval. Pro dosažení vnitřního klidu a sebeúcty -- a pro život v tomto světě -- je Coming Out nezbytný.
