Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

S tebou odchází slunce,…

S tebou odchází slunce, s tebou odchází den,
bez tebe umlká píseň a vytrácí se sen.
Pod křídly černých mračen se snáší na zem stín
a do duše osamělé pozvolna vplouvá splín.

Bez tebe nepadá hvězda a není si co přát.
S tebou odešli ptáci a vůně ze zahrad.
Od včerejšího jitra jednu věc dobře vím,
že bez tebe lesní ticho je tichem hrobovým.

Jedenkrát udál se zázrak! Jak kráčela jsi tmou,
roj svatojánských mušek ti tančil nad hlavou.
Zmocnila se mne touha tvé ruce uchopit
a zběsilý cval času na okamžik zastavit.

Nejsem tak pošetilá, jak by se mohlo zdát,
chtít na nitce babího léta běh osudu upoutat.
Stejně tak pošetilé je uvěřit potají,
že mimoběžky se přece někde setkají.

K čemu je okamžik letmý a nač je jeden bod,
když je tu celý prostor a také čas pro život.
Všude tepe tvá blízkost, vnímám, jak blízká mi jsi
a na tom světlo v mé duši a její mír závisí.

S tebou přichází slunce, s tebou přichází den,
v nitru zní píseň písní a navrací se sen.
Uvíznula jsem pevně v tenatech očí tvých
a odevšad doléhá ke mně zvonivý tvůj smích.

S tebou se vracejí ptáci a vůně do zahrad,
s tebou zas padají hvězdy a já si mám co přát.
Bože, když člověku dal jsi náklonnost pro štěstí,
tak dej mu také sílu tak velký dar unésti.