Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Návrat Halleovy komety

Doufám, že dolehnou k vám z dálky moje slova
dřív než se navrátí kometa Halleyova,
jež svitem svým roztrhne kupoli nebeskou
a její prach k nám bude zářit tmou.
Nemohu uvěřit. Je to snad jen klam,
na širém světě, že je člověk sám.

Věřím až najdu vás, že duše se obnaží
ve vašem pokoji v nejvyšším podlaží,
až pečetě předložím na důkaz své pravosti,
že jizvy mé na duši přijmete s radostí
neb stejně vy jako já se strachem budíte,
zda ráno zas slunce na nebi uzříte,
zda všechno tak jako dřív je na místech svých
i kupole nebeská i dětský smích.

Chci s vámi na kopcích hledati louku květnou,
již z dětství v srdci mám, byť vzpomínky již blednou.
Chci s vámi hledati zářící rosu v listí
a v koulích těch třpytivých budoucnost světa čísti.
Chci s vámi hledati ztracené z věží zvony,
jež dávno odešly, když jejich jasné tóny
se kamsi rozlily v odlivu nevratném
a v dáli vypráví o světě bezbranném.

Chci s vámi u okna bezmocně hledat slova
za noci, za které kometa Halleyova
roztrhne svitem svým kupoli nebeskou
a její prach k nám bude zářit tmou.
Nemohu uvěřit. Je to snad jen klam,
na širém světě, že je člověk sám.