Ad d) Podle zpráv z literatury je u transsexuálů psychiatrické, psychologické a endokrinní léčení málo úspěšné. O léčení chirurgickém nelze dosud provést závěrečná hodnocení a to pro malý počet operovaných případů. Leží tudíž velká tíha na společnosti, jak pomoci a zmírniti potíže postižených a to po stránce společenské. Za dnešních civilisačních zásad se rýsují 2 směry: 1. jak a čím může společnost pomoci a 2. co může společnost tolerovat a co musí po transsexuálovi požadovat.

Společnost může tolerovat ze sociálních důvodů u transsexuála transvestici, změnu jména, nemůže však souhlasit se změnou rodové příslušnosti v matrice pro reálnou nemožnost takové proměny. Společnost v socialistickém zřízení neklade překážky při volbě povolání ani v povolání vojenském. Společnost nemá zájem na tom, jak se erotické vztahy mezi dvěma osobami vyvíjejí, pokud nejde o veřejné pohoršení, případně o trestný čin dle par. 244 tr.z.

Vzhledem k tomu, že dle dnešních lékařských možností je naprosto nemožné přeměnit muže v ženu nebo naopak, není tu logický důvod pro změnu záznamu o rodové příslušnosti v matrice. Pokud se však po provedené plastické operaci v ojedinělých případech tak stalo – a tím bylo umožněno uzavření sňatku po administrativní stránce – došlo tu k porušení zákona o rodině. Hlavním společenským účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí, což je základním článkem v naší společnosti (zákon čís.94/1963 čl. I II). Označíme-li kontrérní psychosexuální identifikaci transsexuálů za duševní poruchu, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, prekluduje par. 14 zákona o rodině možnost uzavření manželství.

Vzhledem k erotickému zaměření transsexuálů, které je homosexuální (tribadické), nemůže společnost připustit změnu v rodové matrice, resp. uzavření sňatku, který nemůže právně existovat, pokud platí zákon o rodině.

Rovněž nemůže společnost míti zájem na „operativní výrobě" arteficiálních pseudohermafroditů. Z morálně etického hlediska je tzv. operativní přeměna pohlaví nemožná, neboť výsledkem operace se pohlaví nemění, dopomáhá jen k realisaci homosexuálních (tribadických) praktik podle halucinací transsexuálů. Podle sexuologických poznatků jsou homosexuální praktiky transsexuálů realisovatelné i bez zkomolující operace.

Poskytne-li tudíž společnost transsexuálům v krajně pro ni únosné míře, aby byly jejich trampoty zmírněny, musí od transsexálů požadovat, aby se na dané možnosti adaptovali. Shrneme-li dnešní poznatky o transsexualismu z hlediska lékařského, právního, sociálního a společenského, jeví se jedině konservativní léčba racionálním přístupem. Operativní léčba po somatické stránce nesplňuje účel přeměny pohlaví, nýbrž zkomolujícím zásahem nahrazuje přirozené kopulační orgány heterosexuální umělou náhradou, která neplní funkci přirozených orgánů. Chirurgicky provedený zásah je ireversibilní.

Transsexuálům prozatím výsledek operace vyhovuje a to jak po stránce somatické tak i psychické, zda tomu tak bude i v budoucnu zůstává otázkou, na kterou dnes nelze odpovědět. Na jejich erotická zaměření nemá vliv, neboť před i po operaci zůstává příslušný jedinec homosexuální. Podle dosavadních sexuologických poznatků modi exercendi homosexuálního ukájení pohlavního pudu u transsexuálů nevyžaduje nezbytně plastiku pseudokopulačních orgánů za cenu zkomolující operace.