2. NAŠE ZKUŠENOSTI S TRANSSEXUALISMEM

MUDr. Libuše Widermannová

V naší evidenci je t.č. sedm transsexuálů, z nichž většina je žen (4 případy). V tom samozřejmě ještě nemusíme spatřovat žádný rozpor s údaji literárními, které uvádějí převahu mužů. Jde zřejmě v našem souboru o chybu malých čísel.

Se třemi pacientkami jsme přišli do styku v souvislosti se soudně znaleckými posudky (2x pro trestný čin krádeže, 1x pro homosexuelní styk s osobu mladší 18 let). Jeden případ se dostal do naší evidence při žádosti o změnu jména, s dalšími třemi jsme se seznámili v návaznosti na sex-conversion operaci. Z toho šlo v jednom případě o posouzení stížnosti pacienta, cizího státního příslušníka, který rozběhl mohutnou kverulantskou kampaň proti zdejšímu operatérovi a dožadoval se jakési zbytečné operativní korekce. Pod touto záminkou se zřejmě dotyčný hysterický psychopat snaží svému chirurgovi dělat co největší svízele, ačkoliv ho na druhé straně nezávisle na tom do krajnosti vychvaluje.

Poučné je jistě, že v jednom z uvedených soudně-znaleckých případů nebylo původně na transsexualismus uzavíráno, ačkoliv pacientka byla z vazby eskortována k vyšetření ve svém civilním transvestitiním oblečení, mluvila nízko intonovaným hlasem a chodila nápadně klátivě. To jenom svědčí o tom, že psychiatři nejsou ještě dostatečně navyklí na tuto poměrně mladou nosologickou jednotku myslet.

Jak je u transsexualismu pravidlem, začala u všech našich nemocných kontrérní pohlavní identifikace od nejrannějšího dětství. Zevní podněty pro tuto zcestnou orientaci určující se nám nepodařilo nikde vystopovat. Intelekt je ve 4 případech lehce snížený, v případě zmíněného hysterického psychopata naopak nadprůměrný.

Ve struktuře osobnosti převládaly, kromě zmíněného případu hysterické psychopatie, infantilní rysy. Na této basi pak krystalisuje určitý příznakový soubor, který jsme jako určité povahové specifikum u našich případů pozorovali a kterého si všímá už i práce Delay-Deniker-Albyho z roku 1963, uveřejněná ve Sborníku III. světového psychiatrického kongresu v Montrealu.

Tak např. jsou všichni naši transsexuálové narcisticky skotomizováni na svůj zevnějšek, který se stává dominantou veškerého jejich usilování a myšlení. Náš transsexuál, varhaník, se k malé radosti svého faráře věnuje od té doby, co se začal v transvestitním oblečení objevovat i na veřejnosti, daleko více svému zevnějšku nežli varhanám, takže úroveň zpívaných mší začala selhávat. Všichni se s jistou dávkou hypochondrického bolestínství zabývají různými detaily svého somatu, transsexuální pojetí přitom všelijak racionalizují. Schovávají se např. za různé altruistické ideje posloužit lékařské vědě a tím i svým stejně postiženým spolutrpitelům za „pokusného králíka". Jejich ochota podstoupit bez váhání jakkoliv náročné, bolestivé a nebezpečné chirurgické zásahy.