Zmíněný transsexuál, varhaník, např. se dokonce obírá myšlenkou, že nebude-li mu brzy povolena „sex conversion" operace, nebude při svém věku (47 roků) déle čekat a postaví se někam za roh na ulici, blízko nějakého chirurgického střediska kvůli stavění krvácení, uřízne si jediným řezem ostrého nože penis a „bude po problému".

Tato ukvapená a naivní pohotovost k drastickým procedurám zároveň kontrastuje s dětinskou bázlivostí transsexuálů v jiných směrech, kam jejich dominantní idee nezasahují. Třicetiletá transsexuálka, která je dosud virgo, reagovala např. při fotografování i při gynekologickém, šetrně provedeném vyšetření nelíčenými projevy zděšení a vystrašenou mimikou, jakoby šlo o život. Podobný rozpor můžeme ostatně pozorovat u našich pacientů častěji. Zatímco jsou např. nesmírně přecitlivělí ve věcech společenského uznávání své transsexuelní metamorfosy, a mají přitom obrovskou toleranci k výsměchu, o který ostatně nikdy není nouze, jsou na druhé straně neteční k různým obecným, společenským zřetelům, jimiž se prostě nehodlají zatěžovat. Asi tak, jako se nezletilí neohlíží na normy, závazné pro dospělé.

Tak jsou naši transsexuálové sice až směšně úzkostliví na formu adresy, na kterou jsou jim odesílány dopisy, zda na „pan" či „paní", ale dovedou se velkoryse ušetřit starostí o svou občanskou pověst vůbec, zda mají nebo nemají dluhy, jak vypadá jejich trestní rejstřík, zda jsou považováni za alkoholiky atd. Naši transsexuálové mají většinou sklon vyřídit takovéto problémy mávnutím rukou, s výrazem životní moudrosti, který ví, co je duševní hygiena a nedělá si proto zbytečně těžkou hlavu.

Jeden náš mužský transsexuál se – rovněž v rámci mentální hygieny – snaží o alespoň písemný kontakt s některým jiným, stejně trpícím mužským transsexuálem. Tento společenský styk programuje ve vší počestnosti, čistě s úmyslem ulehčit si své utrpení, neboť „sdělená bolest je poloviční bolestí". Zájem o takovéto korespondování měla jen jedna ženská transsexuálka a to pacienta neuspokojovalo, neboť potřeboval někoho, kdo se musí potýkat s růstem vousů a hranatostí kostry, nikoliv s vysokým hlasem a menstruací.

V nerovném boji s přírodou nezůstal žádný z našich pacientů ušetřen naléhavých suicidálních myšlenek, úmyslů, někteří realizovali i sebevražedné pokusy. Na plastickou operaci se spoléhají všichni, kteří jí ještě nedocílili. Bezvýchodnost své životní perspektivy v případě, že by jim operace nebyla povolena, nebo ani změna jména či oblečení, prezentují s určitým heroidním patosem.