Nový pohled na genitálie a gender

Jedna psychiatrička, která se zabývá intersexualitou a dobře ví, že porodníci mnohdy řeší narození intersexuálního dítěte naprosto nevhodným způsobem, navrhuje citlivější přístup. Podle jejího návrhu lze například "opakovat krok za krokem" následující konverzační schéma:

"Tak vám, maminko, gratulujeme ke zdravému dítěti. Příroda se nicméně dosud jednoznačně nevyjádřila ve věci vnějších pohlavních orgánů čili přirození. Ukážu vám to (na dítěti). Znamená to, že budu muset zavolat doktora X., aby vaše dítě prohlédl."

Jakmile matka položí onu nevyhnutelnou otázku, zda porodila chlapečka či holčičku, citlivý lékař by ji měl ujistit následujícími slovy: "To zatím ještě nevíme. Nejdřív budeme muset udělat několik testů. Rozhodně to však není vaše vina. Je to vzácný jev, ale velmi dobře popsaný. Uděláme pro vás a pro vaše dítě, co budeme moci."

Což je samozřejmě výrazné zlepšení oproti chybám popsaným v předcházejících kapitolách, ale jak by se měli lékaři vyjádřit poté, co bude stanovena diagnóza? Představte si, jak by třeba lékař mohl vysvětlovat narození dívky, jejíž poštěváček byl postižen vrozenou adrenální hyperplazií:

Máte krásnou holčičku. Velikost jejího poštěváčku spolu se srostlými stydkými pysky svědčí o jistém zdravotním problému, který patrně bude třeba nějak řešit. Její poštěváček sice patří k těm větším, ale rozhodně je to poštěváček. Kdo ví, jak bude vůbec vypadat později.

Někteří rodiče nemají realistickou představu o tom, jak by dětské genitálie měly vypadat. Nejspíš jste jich ještě moc neviděli, ale já ano. Poradím se s endokrinologem, ale rozhodně nebude zapotřebí obracet se na chirurga, protože s jejím poštěváčkem se nemusí nic dělat. Důležité není, jak vypadá, ale jak funguje.

Vaše dcera má štěstí. Její sexuální partneři nebudou mít s hledáním jejího poštěváčku žádné problémy. Zatím také nemá úplnou vaginu a až bude starší, může se sama rozhodnout, zda si ji chce nechat udělat či nikoliv. Chirurgické možnosti se do budoucna určitě zlepší a dospělé tělo si navíc s případným zákrokem bude schopno mnohem lépe poradit.

Výše uvedený scénář sice vychází ze systému dvou genderů (jelikož si nedokážu představit lékaře, který by v blízké budoucnosti byl schopen říci: "Gratuluji vám k narození intersexuálního potomka."), ale opírá se o širší kritéria, podle nichž se posuzuje normálnost či nenormálnost genitálií, čímž léčebný postup vstupuje do další (r)evoluční fáze.

Dokonce i lékaři, kteří se k intersexualitě staví tradičním způsobem, však přiznávají, že zmíněný problém je možné vidět a pojmenovat také jinak: "Podrobné vyšetření [genitálií dva dny starého novorozence] odhalilo útvar (...) který by se dal chápat buď jako poštěváček nebo jako mikropenis" (kurzíva autorky).

Pokud se lékaři rozhodnou přiřadit novorozenci na základě vyšetření vnitřních rozmnožovacích orgánů (což je návrat ke kritériím uplatňovaným v 19. století) ženské pohlaví, pak nazvou zmíněný útvar poštěváčkem. Pokud se rozhodnou přiřadit novorozenci mužské pohlaví, nazvou jej penisem. V obou případech však nebude zapotřebí žádného chirurgického zákroku, pouze rétorického.