Nový pohled na genitálie a gender

Je-li úhelným kamenem kritérií hodnotících adekvátnost vaginy heterosexualita, pak je zřejmé, že žena potřebuje vaginu k tomu, aby dokázala přijmout mužský pohlavní úd. Pokud ovšem heterosexualita stejně jako rozhodnutí ohledně chirurgických zákroků vycházejí z koncepce dvou genderů, vztah mezi pohlavním stykem a genitáliemi je právě opačný: žena potřebuje mužův penis proto, aby mohla mít vaginu a tím pádem mohla být ženou.

Jedna studie zkoumající sexuální styky mezi transsexuálními ženami, které podstoupily chirurgickou změnu pohlaví, a jejich mužskými partnery, uvádí, že pohlavní styk "napomáhá tomu, aby se vagina nezavřela," čímž zároveň přispívá k "úspěšnosti chirurgické konverze".

Určitý sexuální akt zde vlastně pomáhá vytvořit určitý anatomický rys a udržovat jej v dobrém stavu, na rozdíl od pojetí, kdy by zmíněný anatomický rys byl vytvořen proto, aby mohlo docházet k příslušnému sexuálnímu aktu. Jde o další aspekt teze "osudové anatomie". Je-li vám předurčeno disponovat určitými anatomickými rysy, záleží na tom, jakým způsobem je získáte? Být ženou znamená mít vaginu – za jakoukoliv cenu – a pokud je k získání této vaginy nezbytné chovat se heterosexuálně, pak penis může sehrát stejně dobrou roli jako umělohmotný dilatátor.

Existuje varianta vaginoplastiky používaná u žen trpících rakovinou pohlavních orgánů, při níž musí mít pacientka po několik dnů následujících bezprostředně po operaci zavedený dilatační fantom a pohlavní styk je tudíž "doporučován proto (...) aby se zajistila potřebná šířka a hloubka vaginy". (Čtenář si jistě vzpomene, že totéž se doporučuje i v případě chirurgických zákroků u intersexuálů.)

Jedna studie vyhodnotila devatenáct z dvaceti vaginoplastik jako úspěšné i přesto, že šest pacientek svou novou vaginu nepoužívalo a dalších šest během pooperačního období zemřelo. "Pacientky, které zemřely během několika měsíců následujících bezprostředně po operaci (...) se počítají mezi úspěšně operované tehdy, byla-li jim zákrokem navrácena schopnost vaginálního pohlavního styku" (kurzíva autorky).

Jiná studie definuje "uspokojivé" zákroky jako takové, jejichž výsledkem je "použitelná vagina". Všimněte si, že stačí, když je vagina použitelná, nikoliv nutně též používaná. Můžete samozřejmě namítnout, že jde pouze o předběžné hodnocení vycházející z kosmetických hledisek a předpokládaného využití genitálu v budoucnosti, nicméně i v takovém případě je naprosto evidentní, že jde o pohled nezasvěcené osoby, jenž nebere v potaz názor pacientky ani jejího partnera či partnerky.

Pokud tedy vagina nemusí být nutně používaná, ale stačí, když působí použitelným dojmem, jak věrohodný je vlastně onen nově vytvořený genitál? Jeden chirurg použil při popisu jistého chirurgického postupu následující slova:

"Výsledek postrádá jakoukoliv symetrii (...) [Vulva] je tvořena dvojicí jakýchsi těstovitých bochánků rozdělených štěrbinou (...) někdy [však] není k dispozici dostatek tkáně a k tomuto postupu je třeba sáhnout proto, aby se vyplnila vzniklá mezera, takže tvrdit, že výsledkem je funkční vagina schopná přijmout mužský pohlavní úd, je poněkud nadnesené. S přirozeně vzniklou vaginou to ve skutečnosti nemá mnoho společného."

V podstatě jde o ideu vaginy.