1. Transgender v historii a současnosti

Transgender komunitu lze rozdělit na oficiální a neoficiální. Prozatím nepříliš početnou „oficiální část" komunity tvoří lidé s transsexualitou/ GID, o nichž pojednám v následující kapitole.

Neoficiální komunitu tvoří všichni, kdo se vymykají stereotypním heterosexistickým požadavkům na „správného muže" a „správnou ženu", od osob s genderově netypickým projevem, jako jsou maskulinní ženy a feminní muži, přes transvestity/cross-dressery až po lidi, kteří by snad v jiných podmínkách získali diagnózu GID a žili jako příslušníci požadovaného pohlaví, ale kteří si museli najít vlastní způsob řešení situace podle možností, jež skýtá japonská společnost.

V Japonsku má transgender staletou tradici. Podle výzkumů, které se zabývaly oblékáním v dávných dobách, nebyl mezi mužským a ženským oblečením příliš velký rozdíl a rovněž ideál mužské a ženské krásy byl vcelku shodný. Proto byla také ve starém Japonsku přijatelná vzájemná výměna šatů. V „Man´yoshu", nejstarší japonské sbírce básní, vydané kolem roku 770, se objevují popisy vzájemné výměny šatů mezi mužem a ženou za účelem ztvrzení intimity jejich vztahu.

První japonská sbírka povídek „Tsutsumichunagon – monogatari", vydaná kolem roku 1070, obsahuje povídku „Torikaebaya" (starojaponsky „výměna"), která vypráví o bratrovi s ženskou osobností, kterého vychovávali jako ženu, a jeho sestře s mužskou osobností, vychovávané v roli muže, jenž jsou oba velmi krásní a těší se přízni císaře, takže mají otevřenou cestu do nejvyšší společnosti. (Katsura, 2001)

Svým cross-dressingem se nejvíce proslavila „žena" převlékající se za muže, známá jako Izumo-no-Okuni (Okuni z oblasti Izumo). Považuje se za zakladatele divadla kabuki a na začátku období Edo, v roce 1603, byla na vrcholu své popularity. V její herecké společnosti hrály ženy mužské role a muži ženské. Podrobněji se zmíním v jiné části kapitoly.