Termín onabe se používá především pro female-to-male transgendery. Toto označení vzniklo jako protějšek k termínu okama a začalo být používáno někdy mezi rokem 1970 a 1973, kdy se začaly objevovat první onabe-bary, jichž bylo nejvíce v okolí Tokijského distriktu Roppongi. Do té doby se pro onabe používal termín danso-no-reijin, znamenající „krásná žena oblečená jako muž".

Lidé s transsexualitou pro sebe označení onabe nikdy nepoužívají kvůli nežádoucí ženské konotaci. Část onabe se identifikuje jako „ani žena ani muž". Mnoho onabe pracuje v tzv. onabe- barech jako obsluha, ale ne všichni, kdo zde pracují, mají identitu onabe. V případě, že mají pevně zakotvenou žensku identitu, jsou to většinou ženy lesbické nebo bisexuální. (Katsura, 2001)

Erotická orientace osob s onabe identitou bývá různá. Mnoho z nich je přitahováno k feminním ženám a své romantické vztahy považují za heterosexuální. Vztahy s maskulinními ženami jim zpravidla připadaly odporné, ale v nedávné době se okolnosti kolem onabe změnily a jejich životní styl začal nabývat různých podob. Stává se, že vznikne vztah mezi dvěma onabe a že se s tím netají. Sami pak nazývají takový vztah „nabe- homo". Mezi některými onabe v onabe-barech se také začíná nosit spíše unisexové oblečení, protože unisex se stal obecně populárním mezi mladými lidmi. (Katsura, 2001)

První onabe-bar v Japonsku se údajně jmenoval „Goro" a byl otevřen v Asakuse v roce 1960 nebo 1961. Pozdní 60.léta byla pak zlatým věkem onabe-barů, ale jejich počet zdaleka nedosahoval počtu okama-barů. Většina z nich je již dnes zavřená. Většinu zákazníků v onabe-barech tvoří muži v ženském doprovodu. Tradičně to byl vždy muž, kdo chodil do barů utrácet peníze a popíjet, protože k tomu bylo potřeba mít spoustu peněz. Většina japonských žen má málo peněz i času. Proto byly od počátku onabe-bary nočními kluby pro mužské zákazníky.

Další část zákazníků pak představují hostesky, pracující v běžných barech, které si přicházejí odpočinout po práci. V roce 1985 byly otevřeny dva podniky nového typu. Byly to levné noční kluby určené pouze pro lesbické ženy, kde se setkávaly různé typy žen od studentek přes běžné pracovnice až po ty, které dělají kariéru. Dnes existuje takových podniků velký počet a říká se jim buď „dámské" nebo „lesbické bary". (Katsura, 2001)