Lesbické ženy ji považují za lesbickou show, přestože většina z nich považuje přehrávání butch/femme rolí za překonané. Onabe jsou v podstatě téhož názoru, s tím rozdílem, že pro ně není Takarazuka atraktivní. Nepovažují se za lesby, tudíž by na lesbickou show nešli. Někteří onabe ale přesto přiznávají, že i pro ně má tato show určitý erotický náboj. Úspěch Takarazuky bývá vysvětlován tím, že poskytuje dívkám a ženám únik z jejich bezútěšných neromantických manželských svazků, do kterých je tlačí konvence. (Chalmers, 2001, Wieringa, 2001)

Svět Takarazuky je svět dvou genderů a jednoho pohlaví, v němž dva stylizované, opačné póly genderových rolí vytvářejí silně erotické momenty. Management Takarazuky pečlivě kontroluje, aby revue nebyla asociována se sexuální nemravností, která se spojovala s divadlem, zvláště s onnagata herci kabuki. Skandály se nicméně čas od času objevují.

Často když dojde k nějaké lesbické aféře, herečky z revue odejdou a vdají se, jak jim káže společnost, avšak tyto svazky slouží většinou jen k zakrytí jejich lesbických vztahů a uspokojení okolí. Jakmile zmizí z očí, rozvedou se a vrátí ke svým milenkám. Podle jedné lesbické ženy "mají muži „Mizu Shobai" a ženy Takarazuku". „Mizu Shobai" (knižně „vodní obchod") je název pro široké spektrum zařízení poskytujících erotické a sexuální služby pro muže. (Wieringa, 2001)

Takarazuka nevznikla v historickém vakuu. Japonské dějiny ukazují několik příkladů ženského cross-dressingu mezi herci a tanečníky. Od 12. do 14.století zde byla například tradice „mužských tanců" v Kjótu. Tančící ženy zvané shirabyoshi se oblékly do mužských svrchních košil a vysokých čepic a nosily dýky se stříbrem vykládanou rukojetí a pochvou. (Leupp, 1995, in Wieringa, 2001)

Saikaku ve své knize „Koshoku ichidai otoko" (Život zamilovaného muže) z roku 1682 popisuje skupinu tanečnic-prostitutek, které jsou trénovány jako tanečnice od útlého dětství a učí se napodobovat mužské chování. Zatímco od svých 15, 16 let poskytují sexuální služby mužům, na začátku své kariéry v 11, 12 letech obstarávají zábavu pro ženské zákaznice. Poté jsou ostříhány a následuje trénink v imitaci mužského hlasu. (Wieringa, 2001)